Dovolte, abych se s vámi podělila o obrovskou bolest, která nás postihla, ale i o krásné vzpomínky, které nám zůstaly. Možná to byl osud, ale byla to rána, která přišla jako blesk z čistého nebe. Ráda bych Vám napsala o našem koníkovi, který zahynul 13. května 2000 na dostihové dráze v Chuchli.
Zamon
Kůň, o kterém budu psát, si to možná nezaslouží svými výkony na dostihové dráze, ale určitě si to zaslouží pro to, jaký byl, jaké měl srdce. 23. května 1996 se naší klisně Zeile (po Taran) narodil nohatý ryzáček s hvězdou a ponožkou na levé zadní. Jako jednodenní za mnou chodil po boxe, tlamičkou mě chytal za oblečení a neprořezanými dásněmi mi cucal nos, když jsem mu chtěla dát pusu. Když poprvé opustil svůj box, ve výběhu nedůvěřivě skláněl hlavu k pampeliškám a rozbíhal se proti stromům v domnění, že mu ustoupí z cesty. Když se ocitl od maminky dál než na metr, už ji zběsile volal a utíkal zpátky k ní. Po odstavu začal ztrácet hříběcí srst, ale způsobem jaký jsem ještě neviděla. Po celém těle měl flíčky jako pětikoruny s novou srstí na zbytku měl ještě hříběcí. V roce 1997 na podzim odešel do dostihového tréninku a v létě už startoval. Ale víc než soupeření s ostatními koňmi na dráze poutaly jeho pozornost štíhlé klisničky. Dvakrát se umístil na šestém místě, zatímco pokukoval kolem, která je hezčí. Koncem léta 1999 přicestoval k nám do stáje, kde se narodil. Byl vykastrován a nějaký čas spokojeně pobýval ve výbězích s ostatními koňmi. Zanedlouho změnil trenéra a znovu se připravoval na rovinové dostihy. 16. dubna 2000 navšívil chuchelskou dráhu, ale neodstartoval. Nevstoupil do boxů. A tak se vrátil opět do rodné stáje s tím, že na dosithy není příliš vhodný, a uvažovalo se i o prodeji. Nakonec se rozhodlo, že se to přece jenom ještě zkusí, když si předtím odstartuje "nanečisto". Přišlo sobotní dostihové odpoledne, 13. května 2000. V dostihovém programu o něm napsali, že "je nepřítelem startovních boxů a nelze určit jeho aktuální schopnosti", ale my jsme mu věřili. V padocku se tvářil znuděně, jenže u boxů začal dělat trochu problémy. Ale vstoupil do nich. Pak jeden kůň prorazil boxy a když je prorazil podruhé, ostatní koně ho následovali. Opakovaný start Zamonovi moc neprospěl, ale když se konečně regulérně odstartovalo, byl v poli. O pár set metrů dál začal ztrácet a když koně probíhali cílem, byl dakeko za nimi. Až v tuto chvíli se dalo bez dalekohledu rozeznat, že běží těžkopádně a napadá na zadní nohu. Před cílem už ho zadní část těla neposlouchala a za cílem padl. Vypadalo to jako by těch pár set metrů běžel jen setrvačností, jako by bojoval se svým srdcem o život. Prohrál. Ve chvíli, kdy píši tenhle dopis, nevím, co se mu stalo a asi se to nikdy nedozvím. Snad to byl infart nebo mu s těle praskla nějaká žíla a krev mu zalila srdce. Ale pořád ho vidím, jak se snaží, jak nemůže pochopit, proč mu koně tak utekli a proč ho jeho tělo neposlouchá. Nemá cenu si říkat, kdyby zůstal u nás, kdyby neodstartoval,.... Kapela Hradní stráže mu zahrála při odchodu z dostihové dráhy a ze světa. 13. květen byl pro něj osudný. Bylo to naše první hříbě, náš miláček. Byl to náš Zamon. Dáváme ti, Zamonku, poslední sbohem. A stále nevím, proč lidé vždycky pospíchají k místu, kde se něco stalo, proč okukují toho nebožáka, proč se hlasitě ptají, kdo to byl a čí byl? Copak nechápou, že samotná smrt milovaného koně působí bolest? Musí nás svým netaktním chováním zasahovat ještě víc? Proč jsou lidé tak bezohlední, proč se chovají jako hyeny?Komentáře
Přehled komentářů
před nedávnem se v naší stáji stala hrozná věc pro lidi ale milostná pro onejho koně.Ciguška byla moc pěkná klisna,ale taky jí už několik měsícu dá se říci ,,vylézaly´´ žebra.Byla taky hodně hubená a minulí týden umřela!Všichni jí měli moc rádi,ale hlavně ona,ona měla moc ráda valacha Darečka.Všichni koníci z toho byli trošku smutní když se dozvěděli že odešla,ale nejsmutnější z této hrozné události byl Galop.Nejedl dva dny a pořád se díval po stájích asi s výrazem:,,Tak kdy se ta Sandra vrátí??´´.Nikdo mu však nemohl říct(protože lidi neumějí kon´sky)že Ciga už se nevrátí,že umřela přirozenou smrtí ale že to bylo pro ni lepší.Bylo ji už skoro 28let.A tak nani celá stáj vzpomína.
Lamdar:-(
(Lucie, 15. 12. 2008 17:27)ahoj ja jsem lucie tyhle smutne verse jsou moc smutne ty kone si to opravdu nezaslouzi!ja pomahat konim urcite budu!kone jsou muj zivot!!lamdara je muj kun ktereho taky utratili tak vim co to je!!je mi moc lito co se stal vasim konim!!ale muj kun je muj to se da celkemn pochopit!
Chudák koníkkk
(Míša, 26. 9. 2008 21:23)jujky chudáček...nechtěla bych to zažít nevím co bych v tý situaci dělala...byla bych v šoku a nebyla bych schopná snikym mluvit...a na nic bych se dlouho nesoustředila...nevím jak bych to všechno zvládla a jak bych zvládla zapomenout...asi bych časem zapoměla ale trvalo by to hodně dlouho....
mám taky jeden příběh
(Martina, 17. 7. 2008 20:34)Jednou jsem jela na vyjížďku s mím bývalím koněm Mejsím.Cválali jsme po lesní cestě a něco zašustilo v křoví,ohlídla jsem se ale to jsem neměla dělat!Mejsí se něčeho lekl,začal triskat a nedal se ovládat na nic nereagoval.najednou se ze zatáčky něco vyřítilo a srazilo nás to,na to co nás srazilo si nepamatuju,já měla pár zlomenin ale Mejsí byl mrtvej.když sem se probudila,tak mejsí ležel na cestě asi 2metry ode mě.když sem se k němu dobelhala tak sem málem umřela.jen tak sem tam ležela vedle něj a brečela dokud nás jedna paní neuviděla a nezavolala pomoc.raději bych byla kdyby Mejsí přežil a já umřela.nemůžu tomu uvěřit eště neska a to se to stalo před rokem.
Fakt smutný příběh
(beruska, 26. 4. 2008 12:13)Co život dá, tak to nepřežije....co dá příroda, taky to nepřežije....a když to dá ččlověk tak trpí
mě se stalo něco podobného
(pájuška, 22. 3. 2008 16:11)já měla jako málá koně Sama bylo to moje zlatíčko , nejlepší přítel na světe a jednou jsme jeli na výstavu a Samíček vyhrál . cestou jmse jeli po silnici a vyskočil tam srnec . tatka to ubrzdil ae rozleteli se dveře u přívěsu Sam běžel po silnici a srazil ho camion ktery tam vyrazil ze zatačky . bylo to naprosto příšerné myslela jsem že je to můj konec . i ted po tolika letech mě to stale bolí ...
chudaci kone
(misa, 2. 2. 2008 11:39)
muj strejda ma 3 kone a mooc hezky se o ne stara kdyby jim chtel nekdo neco udelat tak mu taky neco udela nebo ublizim jemu zvireti aby vedel co to kdyz nekomu odejde pritel a strejda je sam ani manzelku nema ani ddeti ma jenom 3 kone a ma je hrozne moooc rad jsou jeho jedini priteli a ja chci mit statek pro tyrana zvirata aby s toho zivota neco meli
chudaku
(pajda, 4. 9. 2007 16:22)je to velice smutny pribeh...nam letos v lete zajelo psa auto...konuška byla naším miláčkem, byla to krasna fenka a mely sme ji z utulku.... driv byla tyrana ... u nas se zabyldlela zvykla si na nas... byla ...proste konuška... poslouchala na slovo.... chjo sice nejakej prusvih udelala ale to se da zapomenout... kdyz sme se dozvedeli o jeji smrti ( my byly v italii) tak to byla nejhorsi sprava... jeste porad se stim vyrovnavam ... mame nove stene ale to neni konuška!... nemam ilcu tak rada jako koninku.... ja .... proste porad se mi ce brecet!je to tezky! zklanim pred tebou! úpřímnout soustraz
Taky mám jeden ,,smutnej´´ o Sandře(přezdívané Ciga)
(Jitka, 15. 11. 2011 19:14)